(psáno v únoru)
Zima. Zima je pro mě nejvíc depresivní období. Je brzy tma, slunce nehřeje a nedodává energii, stromy jsou bez listů a města, krajiny vypadají jako by byly bez života. Největší stres asi způsobuje škola, ve které se pořád něco děje, pořád se něco řeší. Bylo to takhle celé 3 roky na střední, ale vzhledem k letošnímu, čtvrtému, ročníku je to čím dál horší. Upřímně mám chuť se na to vykašlat. Z toho stresu ohledně školy - a ne jen kvůli ní, hubnu, mám špatné nálady, zhoršil se mi zrak a pořád se něco děje. Rok 2017 se mi nelíbí, doufám, že se to brzy alespoň zlepší.
Jak přežít taková období?
1.
Ve škole už nepíšeme do sešitů jako v loňských letech na střední škole. Máme všichni spíše všechno vytištěné, což opravdu neuvěřitelně usnadní práci, krom toho je to přehledné - sama po sobě nemůžu přečíst moje písmo. Takže během hodin, kdy učitelé zkouší z maturitních otázek mám čas vybarvovat antistresové omalovánky a v mém Pohodáři o kterém jsem vám článek psala - odkaz najdete ZDE.
Člověku, jako jsem já, to opravdu pomáhá. Potřebuji pořád něco dělat, jsem nervózní, když musím jen sedět, mlčet a poslouchat - posloucháním se taky učíme, ale mě tato metoda absolutně nesedí, vše se naučím přepisováním, čtením či poslechem učiva opravdu nezvládám. Krom toho ani sedět nevydržím v jedné poloze, pořád sedím na židli ve škole jinak.
2.
A konečně se dostávám na mé nejmilovanější téma - káva a přátelé. Posezení s přítelem, s přáteli je nejlepší odreagování se od toho všeho stresu - alespoň pro mě, v kavárně. V poslední době je naše "každo-víkendová" tradice se všichni sejít a jít si zahrát bowling. A musím uznat, že i když ho hraji skoro každý víkend, žádnou změnu jsem nezaznamenala, pořád jenom žlábky! Neznám nic lepšího, než strávený čas s těmi, které mám nejradši. Vždycky vás ti, co vás mají rádi podpoří nejvíce a drží vás nad vodou.
3.
Den pro sebe, relax, odpočinek. Ten trávíme každý jinak. Mě osobně pomáhá se pořádně vyspat - kéž by se mi to někdy povedlo - (kvůli zdravotním problémům) spím třeba 8-10 hodin, ale můj mozek spí polovinu toho, teoreticky. Další účinná "má" metoda je poslouchání hudby, kreslení. Zapálení svíček, které provoní celý pokoj - nejlepší vůně - pro mě, je skořicová s jablkem nebo tak něco. Teplá vana, zhasnout si a opět si provonět koupelnu svíčkami. To mi připomíná - s přítelem pojedeme do Prahy na wellness něco kolem dubna, už se nemůžu dočkat až se s vámi o tento zážitek podělím! Však mou novou zálibou je psaní příběhu. O tom jsem se vám taky zmínila v článku, ke kterému jsem připojila část, kterou mám. Pokračuji dále, sice pomaleji kvůli škole, ale věřím že budu pokračovat co nejrychleji. Zatím jsem neobjevila "negativní" ohlas na něj. Což mě neuvěřitelně těší - děkuji. Článek ZDE.
4.
Přítomnost nějakého zvířátka. Mám pejska, u babičky, se kterým jsem vyrůstala, takže má největší srdeční záležitost. Je to s ním hodně hodně špatné. Na zvířata apod. jsem vážně citlivka. A aby toho nebylo málo od přítele pejsek taky na tom není zrovna nejlépe, což mě dostalo úplně. Musím věřit, že budou v pořádku. Domů jsem si koupila akvárium, což je velmi relaxační a neuvěřitelně mě to uklidňuje. Bohužel mám pouze jednu rybičku, protože dostala krupičku a kdybych koupila další, tak by se nakazily.
(psáno v březnu)
Jak se se špatným obdobím vypořádávám já?
Sluníčko nám pomalu se dostalo přes vrátka zimy, což velmi rychle ovlivnilo mou náladu. Škola byla a ještě bude náročná, ale vzhledem k počasí beru všechno jinak a optimisticky, což je ironie, protože má povaha je z velké části pesimistická.
Už jsem si myslela, že školu přestávám zvládat, že o maturitě si můžu nechat zdát. Volného času a osobního života taky moc nebylo. Ale náhlé úspěchy ve škole, tedy zkušební praktická maturita za 1 byla velkou motivací, že se mi konečně začíná dařit. Učím se k maturitě a k tomu na přijímací zkoušky na vysokou školu. Myslela jsem si, že ji odložím na další rok, ale vzhledem k tomu, že se mi změnil pohled na věc jsem si řekla, že to letos zvládnu. Že nebudu se omezovat mými zdravotními problémy. Ale to, že mi "přebliklo" v hlavě není to, jak jsem se se špatným obdobím vypořádala. To, že jsem vše zvládla je díky lidem, kteří mě podporují. Což je úplně to nejlepší, co v životě můžete mít. Podporu těch, které máte rádi. A za to jsem jim nejvíce vděčná. Za každý víkend, odpoledne, celý den s nimi.
Jdu si za svým snem, zálibou a koníčkem!
Myslím, spíše si stojím za tím, že každý by si měl jít za tím, co má nejraději, co ho motivuje, zajímá, neměl by nás do ničeho nikdo tlačit. S láskou k činnosti, která nás baví nejvíce se pracuje mnohem lépe než s tou, do které nás někdo tlačí, nutí a přemlouvá.
(psáno v březnu)
Jak se se špatným obdobím vypořádávám já?
Sluníčko nám pomalu se dostalo přes vrátka zimy, což velmi rychle ovlivnilo mou náladu. Škola byla a ještě bude náročná, ale vzhledem k počasí beru všechno jinak a optimisticky, což je ironie, protože má povaha je z velké části pesimistická.
Už jsem si myslela, že školu přestávám zvládat, že o maturitě si můžu nechat zdát. Volného času a osobního života taky moc nebylo. Ale náhlé úspěchy ve škole, tedy zkušební praktická maturita za 1 byla velkou motivací, že se mi konečně začíná dařit. Učím se k maturitě a k tomu na přijímací zkoušky na vysokou školu. Myslela jsem si, že ji odložím na další rok, ale vzhledem k tomu, že se mi změnil pohled na věc jsem si řekla, že to letos zvládnu. Že nebudu se omezovat mými zdravotními problémy. Ale to, že mi "přebliklo" v hlavě není to, jak jsem se se špatným obdobím vypořádala. To, že jsem vše zvládla je díky lidem, kteří mě podporují. Což je úplně to nejlepší, co v životě můžete mít. Podporu těch, které máte rádi. A za to jsem jim nejvíce vděčná. Za každý víkend, odpoledne, celý den s nimi.
Jdu si za svým snem, zálibou a koníčkem!
Myslím, spíše si stojím za tím, že každý by si měl jít za tím, co má nejraději, co ho motivuje, zajímá, neměl by nás do ničeho nikdo tlačit. S láskou k činnosti, která nás baví nejvíce se pracuje mnohem lépe než s tou, do které nás někdo tlačí, nutí a přemlouvá.
Ve výběru středních škol na základní škole, tedy v 9. třídě, lituji toho, že jsem nenašla svou zálibu mnohem dříve. Avšak nebyla to má chyba. ,,Učitelka v mateřské škole je příjemná práce, děti mám ráda!" řekla jsem si. Ale však "přístup" mé střední školy mi ten názor změnil. Přišla jsem na to, že je to sice krásná práce, ale bohužel ne pro mě. Do našeho města se "přistěhovala" kavárna. Nikdy jsem kávu nepila a nechápala jsem co na ni ostatní vidí. jak jim to může chutnat - v mém "hloupém věku" mi přišly lepší energy drinky i přes to, kdy jsem věděla co jsou doopravdy zač - samé nedravé věci. Avšak jeden člověk mě do kavárny "zatáhl" a kávu jsem vyzkoušela. O tom, jak jsem se k ní dostala jsem článek už napsala, můžete si jej přečíst ZDE. A tak si v posledním roce uvědomuji, že káva je to, u čeho chci v životě zůstat. Jdu si za cílem, že jednou budu mít svou kavárnu, kurz baristky. Každý máme své sny, představy a koníčky a já mám tenhle. Ani nedokážu popsat můj cit ke kávě. Troufám si říct, že ho chápou pouze ti, co kávu milují stejně či více než já.
Budu ráda, když se budu s vámi moct podělit o své cestě k mému snu!
Nesmím opomenout báseň od Annie, která mi věnovala takovou tu mou neoblíbenější, tedy "KÁVOVOU" <3
Do sladké chuti té jemné krásy
Vpíjím svoje pocity
Ta vůně hladí moje vlasy
A duši v kusy rozbity
Na jazyku pálí jak kdysi Tvá ústa
Zůstala jsem prázdná, uzamčená, pustá
Je sladká, voní domovem
Ona je mým příkrovem
Lžičkou čeřím hladinu v šálku
A myšlenky překonají každou dálku
Lidi přišli a ztratili se
Jen ona se mnou už roky dýše
Už sedlina na dně chladne
A já dívám se z okna kradmě
Letní ráno červencové
Jeden jak druhý jsou mí dnové
A každý ráno je dvě lžičky kávy
K ní noviny a z rádia zprávy
https://www.instagram.com/verunqkakubalkova/
0 komentářů:
Okomentovat